Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :)
Ivas John je pro mě fascinující muzikant, plně chápající význam žánrové tradice, ale přitom otevřený dalším smysluplným hudebním podnětům.
Vnímám, že má dvě si vzájemně nekonkurující polohy. Ta první je nasáklá dřevním country/blues s příměsí předválečného jazzu a vůni lesních bystřin z Apalačského pohoří. A ta druhá poloha je plně elektrifikovaným kompaktním celkem muzikantů, kteří se s tím prostě nemažou.
A tady jsou za mě osobně tři věci, co se mi na něm líbí.
Respekt k žánrům, který hraje. Není to myšleno jako bezduchá repetice, ale cítím v tom opravdovost a hluboké pochopení aspektů kořenů americké hudební tradice.
Kytarová hra a frázování. Baví mě poslouchat jeho sólové linky, které z něčeho vycházejí a k něčemu směřují. Přijde mi, že to má vždy ucelenou "hlavu a patu". A čím jsem starší, tím je toto bližší základní půdou k následnému rozletu.
Už ta zmíněná komplexnost "světla a tmy" neboli akustického a elektrického pozadí. Elektrika "neřeže" , akustika "neuspává". Má to své výrazivo a je to čitelné. Je v tom balanc.
A teď ten seznam skladeb, které vám dají poznat něco více o hudbě Ivase Johna.
Pokud si chcete skladby poslechnout pohodlně v kuse, tak tady je odkaz na playlist Spotify.
Keep Your Train Movin'
Líný rytmus pomaluje pluje krásně modrou řekou. Slyším léto a vidím lány polí. Country blues jak má být. Nic nechybí, nic nepřebývá. Jako příjemná ozvěna z dob rané éry Johnnyho Cashe.
Used To Be
To je pecka. Staré dobře předválečné blues s ragtime atmosférou. Doprovodný chytlavý rytmus na pomezí břehů písku ostrova Jamajky (pozor studiová verze je trochu ale jiná než podoba na videu) se vám okamžitě k tomu vryje do paměti.
Goin Back To Arkansas
Skladba nás přenese do času raných pouličních bluesmenů a farmářských ruchů v pozadí. Občas jim někdo něco hodil a občas taky ne. Na studiové nahrávce ještě vesele pobzukují housle. A to má šmrnc.
I've Got a Woman
Přenesli jsme se do atmosféry Raye Charlese (pozor nejde ale o re-edici jeho stejnojmenné skladby). Dechy totiž číhají na každém taktu. Rytmický puls pomalu ale jistě ponouká posluchače do úsměvu. Uhlazené a elegantní blues v příjemném podání šatníku hudební skříně přelomu 50. a 60. let.
All Along
Svěží folk/rocková akustická záležitost. Pěkná ukázka komplexnosti Ivase. Melodie s hlubokou úctou k americkému hudebnímu stromu. Jednoduchá, ale proto je vlastně krásná a zapamatovatelná. Na videu i potěší foukací harmonika.
Roll Mississippi
A jsme pohodlně doma. Ragtime a blues si zase krásně podali ruce a vzniklo z toho pěkné taneční číslo. Na studiové verzi to má, chvílemi díky sólovým projevům houslí a kytary, až nádech doby "šibalských tónových úsměvů" seskupení okolo mistra Gypsy jazzu Djanga Reinhardta.
Greenville Trestle High
Bluegrassem vystřelený letící hudební šíp. Velmi podařená re-edice Doca Watsona. Na malém prostoru se toho ale děje poměrně hodně. Mandolíny a akustické kytary zvoní.
Let’s Get High
Pořádná porce chicagského zvuku poctivě "smažené" elektrifikované elegance. Ivas má parádní frázování. Lekce, jak čistě a s přehledem hrát vedoucí sólový hlas.
I’m A Ram
Nádherná re-edice soulového mistra Al Greena. Těšte se na stylový funkový základ, nad kterou lítá jistý hlas kytarových dobrodružství. Ke slovu se dostanou též i klávesy.
Comments