Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :)
S radostí chci představit "9 jedinečných kusů" co bluesově formovalo mého kamaráda harmonikáře Jirku, kterého mimochodem jeho parta lezců zná dobře pod přezdívkou "Strejda".
Jirka mi dodal ke každé skladbě osobitý komentář, tudíž ponechávám rád v původní podobě, jak mi zaslal.
AC/DC - Ride On
Kus hudebního života jsem prožil jako heavík metalový. Ale protože blues, tak tohle:
Ride On, originál s nebožtíkem Scottem.
Frank Marino & Mahogany Rush - I'm A King Bee
Tohle jsme s bráchou objevili na kompilační desce "Guitar Wars". Mimochodem ji přitáhnul z Jugošky náš někdejší spoluhráč a celoživotní kamarád Martin Kuttelwascher. Tenkrát nás jako heavíky tahle verze skoro fascinovala. Dnes dávám přednost originálu. Ale tohle je prostě dobrý: King Bee v podání Franka Marina.
Chuck Berry - Johnny B. Goode
Ještě než jsem vůbec přemýšlel o nějakém blues, fascinoval mě Rock´n´Roll. Dneska mám jasno v tom, že dobrý Rock´n´Roll je blues a navíc, jak jsem se později dozvěděl, tenhle chlapík je původem bluesman.
Takže: Mohlo by tu být od něho skoro cokoliv. Ale nakonec jsme vybral Johnny B. Goode (mimochodem, mám tu skladbu rád třeba i od Judas Priest :-) ):
ZZ Top - Jesus Just Left Chicago
Další taková "přechodová" záležitost mezi tvrdým až kovovým rockem a blues.
ZZ TOP. Dnes, i to co zbylo po odchodu Dustyho, považuju za nejlepší bílý bluesový band:
Váhal jsem mezi La Grange, Waitin´for the Bus a tím, co jsem nakonec vybral. Takže Jesus Just Left Chicago
ASPM - Špitál u sv. Jakuba
V době základní vojenské služby potkávám na útvaru v Kadani vojína Ing. Petra Firicha, který si tam kroutí své dva roky (protože se řádně neúčastnil vojenské přípravy na vysoké škole) a učí mne blues. Takže nejprve seznámení s ASPM, Honzou Spáleným a Petrem Kalandrou, Havlíčka nevyjímaje: St.James Infirmary Blues, naschvál česky, protože ASPM :-)
Bob Dylan - Oh, Sister
Dylan mi vždycky - až do setkání s inženýrem Firichem - připadal nepatřičně vyměklý. Díky Petrovi jsem ovšem pochopil... :
Tohle je jedna z možná neprávem trochu opomíjených Dylanovek, kterou jsme s Petrem hrávali a která patří mezi moje top Dylanovky doposud. Oh, Sister. Mimochodem, nedávno mi došlo, že je harmonicky stejná jako Křesťanova Dívka ze severu (taky Dylanovka).
Son House - John The Revelator
A tady už pomalu dospívám (dospívám? :-D ) k tomu kde jsem teď.
Syrové blues, když je to navíc ještě temné, tak jedině dobře.
U Sona House, tahle verze á capella, má sílu těžce pomalu jedoucí lokomotivy.
Muddy Waters - The Hoochie Coochie Man
Za všechny tradičnější bluesmany, které poslouchám, jednu od Muddy Waterse. Poprvé jsem to slyšel od Livin´Blues. Už docela hodně dávno.
Muddy Waters, Hoochie Coochie Man. Nejde tady jen o Muddyho (i když samozřejmě taky) ale o ten věčný standard. I když málem jsem sem dal Mannish Boy, protože je to celé na jednom akordu a má to takové napětí, že se vždycky děsím kdy to praskne.
Sonny Boy Williamson II - Help Me
And last, but not least. Tak trochu osobnost kterou jsem přijal ze svého bluesového guru. Sonny Boy Williamson II. I když v mojí hře to asi není moc poznat.
Help Me. Klidně tu mohlo být třeba Bring It On Home. Obě mám rád stejně. Ale volil jsme takto
Comments