Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :) Lucka je moje kolegyně z práce a má kamarádka. Moc jí baví focení. Více se podívejte na jejím Instagramu a osobním webu. Sledovat můžete její názory i profesní síti LinkedIn.
Lucka taky založila inspirativní IG profil - Psíletník.
Tak mě napadlo s ní udělat na to téma rozhovor.
Jaký je tvůj oblíbený okamžik při fotografování, kdy víš, že jsi zachytila něco výjimečného?
"Věnuji se především krajinářské fotografii, a u té hodně záleží, jaké vyjdou podmínky. Když ráno brzy vstávám, s ještě zalepenýma očima kontroluju předpověď počasí.
Proto můj nejoblíbenější moment nastává, když se sladí tři klíčové faktory: ideální počasí, vhodná lokalita a načasování. A když se k tomu přidá i ranní mlha, je to prostě top.
Tohle je má nejoblíbenější chvíle při focení, protože vím, že podmínky klaply na jedničku, a teď už stačí jen najít nejvhodnější kompozici. "
Která fotografie z tvého portfolia má pro tebe největší osobní význam a proč?
Úplně nejraději ze všech svých fotek mám asi tuhle.
Vyšly ideální podmínky na focení, mraky krásně dokreslily atmosféru, na místě jsme byli sami a ten elán na fotce je prostě nakažlivý.
Mám tenhle záběr moc ráda, ať už pro barvy, zachycený okamžik, tak i pro vzpomínky, které ve mě vyvolá, když ji vidím.
Pro mě je tahle fotka jedním slovem: „Radost”.
Autor fotografie: Lucie Vořechová
Jaký byl tvůj největší fotografický experiment, který buď uspěl, nebo se nepovedl podle tvých očekávání?
Tohle bych asi nenazývala experimentem.
Každopádně občas chodím na veřejné akce s určitou představou záběru a doufám, že mi vyjde.
Nejraději z takových akcí mám šermířské slavnosti. Člověk může nafotit 1 000 fotek, ale ta vydařená, pro kterou si přišel, je skutečně jen jedna.
Autor fotografie: Lucie Vořechová
Co se experimentu jako takového týče, tak třeba jeden z takových byl “metalový koncert” v přírodě.
Představa byla jasná: Zelený les po dešti, mlha, červená kytara, dlouhé vlasy.
Jestli to vyšlo nebo ne, to musí posoudit ostatní, ale cíl, se kterým jsme tehdy tohle focení realizovali, jsme splnili.
Autor fotografie: Lucie Vořechová
Kde nacházíš inspiraci pro své fotografie a jakým způsobem ji přenášíš do svého díla?
Inspiraci hledám hodně na sociálních sítích, především na Instagramu. Neřadím se ale mezi ten typ lidí, kteří potřebují na chlup stejnou fotku, jako vidí u ostatních.
Přečtete si taky interview o estetice knihy s mým kamarádem Michalem Kovaříkem.
Snažím se nekopírovat to, co vidím jinde, ale pokud se mi líbí nějaký prvek, neváhám ho použít.
Jaký je tvůj přístup k postprodukci a editaci fotek? Máš nějaké konkrétní techniky nebo postupy, které ráda používáš?
Při přečtení téhle otázky si musím povzdechnout.
Poslední dobou s tou postprodukcí dost bojuju. Mám své vlastní presety, které často a ráda používám. Ale stále to jaksi není ono.
Dřív jsem z fotek měla obrovskou radost a nepotřebovala je nijak výrazně upravovat. Dneska už ale zkouším spoustu stylů, a než jsem se snímkem skutečně spokojená, stojí mě to dost času a úsilí.
A nejhorší je, že když si fotku po čase otevřu, znova bych ji nejraději upravila.
Co se týče techniky a postupu - vždy začínám s úpravou expozice, doostřením a retuší. Následuje doladění barev a nakonec lokální úpravy, které ze snímku nakonec vyždímají nejvíc.
Naštěstí mi celý proces editování dost usnadňuje umělá inteligence, díky které jsou úpravy o poznání rychlejší.
Nedoplňuji však fotky o něco, co v záběru původně nebylo.
Pouze AI využívám pro retuši třeba u nemovitostí, portrétu nebo pokud mi do záběru něco/někdo vleze.
Jak se podle tebe v poslední době změnil svět fotografie díky technologickým pokrokům a sociálním médiím?
Tak si třeba vezměme krajinářskou fotografii. Stará škola by si klepala na čelo, jak takovou fotku někdo může zachytit vertikálně. A vida. Krajináři se přizpůsobili nejnovějším trendům.
Co se vlivu sociálních sítí na fotografii týče - dneska fotí každý. Není to žádná výsada. Technika je o poznání levnější, než kdy dřív, navíc už i lepší telefony dokážou konkurovat základním modelům fotoaparátů (ještě k tomu s výhodou kompaktních rozměrů).
Socky nám taky umožňují okamžité sdílení. Což je skvělé, na druhou stránku je tímto obsahem už přehlcený internet. Lidé se jen málokdy pozastaví nad snímkem a věnují mu skutečně svůj čas.
Další trend, co pozoruji už delší dobou, je, že jsou dnešní technologie tak dokonalé, že se výsledné fotografie snažíme degradovat.
Například uměle rozmazáváme zcela ostré záběry, snižujeme ostrost a přidáváme do čistého snímku šum. Aby byl aspoň trochu zajímavý a nějak se odlišoval od ostatních…
Máš nějaký sen nebo projekt, který bys chtěla v budoucnu realizovat a který by tě posunul na další úroveň jako fotografku?
Ráda bych zkusila portrétové focení s divokou zvěří.
Nebo alespoň na “oko” divokou :-)
Velkou inspirací mi je Marketa Novak Leupoldová a Jana Pechlatova.
Dále bych se chtěla více zabývat emocemi ve fotografii. Začít více fotit nevšední portréty, které budou mít příběh. Tady je mi inspirací zase František Konopa.
Autor fotografie: Lucie Vořechová
Comentários