Tři králové českého jazzu

Jazzové tři králové. Zdroj: DALL-E

Je spousta znamenitých muzikantů na české hudební scéně. Je na české scéně dokonce spousta znamenitých jazzových muzikantů.

Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, už dlouhou dobu mi z té plejády znamenitých kumštýřů trčí tři jména: Jaroslav Ježek, Jiří Šlitr a Ivan Mládek.

Čím jsou tito tři hudebníci tak výjimeční?

Inu, málokdo jiný asi udělal tolik pro průnik jazzové hudby mezi široké masy posluchačů, jako právě tito tři pánové.

Je pravda, že skladby z jejich dílen by nebyly tím čím jsou, kdyby nebyly opatřeny texty, díky kterým se staly písničkami.

A tak, zmiňuju-li tvorbu tří zmíněných hudebních velikánů (nebojím se to slovo při plném uvědomění si jeho obsahu použít), musíme vzpomenout i na autory textů. Na Jiřího Voskovce, Jana Wericha, Jiřího Suchého a Zdeňka Svěráka alias Emila Synka.

Jestli tvrdím, že hudba Ježka, Šlitra a Mládka dokázala až neuvěřitelným způsobem proniknout k nejširším posluchačským vrstvám, nevystihuje to zdaleka její plný dosah.

Málokterý hudební skladatel se totiž může pochlubit, že jeho dílo je nejen tak častým předmětem poslechu ale i muzicírování při nejrůznějších příležitostech: U táboráků, na oslavách, v hospodě. Zkrátka při všech možných sešlostech, kde se lidé baví.

Nemá smysl přít se, zda existují sofistikovanější či rafinovanější jazzoví skladatelé, zda skladby z per jiných autorů jsou harmonicky bohatší či zajímavější.

Možná jsou. Ale hudba zmíněných pánů - Jaroslava Ježka, Jiřího Šlitra a Ivana Mládka je v každém případě fenoménem svého druhu.

Nebudu vyjmenovávat českému (a možná nejen českému) posluchači seznam skladeb zmiňovaných tří muzikantů. Bylo by to veskrze nošení dříví do lesa.

Tři jazzmani nosí dříví do lesa. Zdroj: DALL-E

Ale když se píše o muzice, je přeci jen dobrým zvykem nějakou tu skladbu – v tomto případě písničku – připomenout.

A tak si dovolím jen od každého z autorů připojit po dvou skladbách, které patří mezi mé

oblíbené a možná ne vždy k těm úplně nejznámějším.

Moje snad nejoblíbenější písnička Osvobozeného divadla

Jak jsem zmiňoval, bez textu by nebyla tím, čím je.

Moje emoce a asociace: Úžasný náboj navození změny. Útěk z marasmu. Je ráno, co bylo bylo, není potřeba se ohlížet. Příslib dobrodružství, začátek nové cesty. Svítá…:

Tmavomodrý svět. Tahle písnička je pro mne prostě modrá:

Šlitrovy písničky o tetách. Nejprve Čekání na tetu. Text je krásně praštěný:

A Tři tety. Text neméně praštěný. Ale bůhví proč mi tahle píseň asociuje neworleanský jazz. Snad pro tu představu tety hrající na trubku:

A konečně Ivan Mládek. Nejkrásnější období je podzim. Text standardně zábavný, ale harmonická forma naprosto úžasná. Krásná pohodová melodie:

A svatební Tak se nám ti naši mladí berou. Stejně jako u předchozí skladby: text vtipně zábavný, úžasná pohodová harmonická forma: